V první fázi obnovy oltáře byla vyhotovena důkladná fotografická dokumentace celku oltáře a všech jeho detailů ve výchozím stavu, byly zhotoveny orientační nákresy, které umožní demontáž i zpětné osazení dílů bez rizika ztráty orientace. Zlacené prvky byly šetrně demontovány a všechny díly podrobně dokumentovány, kvůli jejich kompletní a kvalifikované zpětné montáži po zrestaurování. Ve všech částech oltáře a jeho výzdoby byl proveden restaurátorský průzkum, s cílem ověřit výskyt přemaleb, stav a rozsah dochování původních vrstev polychromie či originální malby a pro ozkoušení nejvhodnějšího postupu snímání nepůvodních vrstev, rozpustnost laků, atd. Výsledky průzkumu byly vyhodnoceny a konzultovány ve spolupráci s odborným pracovníkem státní památkové péče. Z této analýzy vzešla podrobnější definice dalšího postupu restaurování. Došlo k dořezbě poškozené a chybějící části oltáře, poničeného dvojím vloupáním na přelomu let 1993 a 1994. 

Švařecký kostelík stojí v hlubokém bočním údolí Brťovského potoka, jen nevysoko nad jeho vodotečí. I proto ke kostelíku zasvitne sluníčko jen krátký čas během dne. Postupem doby slunečním paprskům stála v cestě vzrostlá zeleň, a to zejména nálety na severním svahu nad kaplí. Díky vysokému stupni zarostlého okolí kaple se zvyšovala v jeho okolí vlhkost mikroklimatu. Z tohoto důvodu byl severní svah vykácen.

Jeden z mála stojících hornických kostelů na Vysočině, který pamatuje doby, kde se v okolních kopcích těžily ušlechtilé a drahé kovy, se nachází na poměrně neobvyklém místě nedaleko obce Švařec u Bystřice nad Pernštejnem. Jde o unikátní památku svého druhu. Málo známá a zapomenutá stavba však představuje mimořádně cennou historickou stavbu, dochovanou v autentickém stavu po přestavbách v 18. století. Jádro stavby je ovšem přinejmenším o několik staletí starší, snad ještě raně gotické. Na vzniku stavby se v době čilého hornického ruchu ve 13. století snad podíleli i stavitelé ze Středomoří, o čemž by svědčil atypický sklon prvotního krovu, jehož mírný sklon je charakteristický spíše pro jižní země než pro naše klimatické podmínky. O tom svědčí skutečnost, že nějaký čas po výstavbě došlo k razantnímu navýšení sklonu krovu tak, aby odolal našim zimám.

Hornický kostelík u Švařce je pro své mimořádné architektonické, kulturní a historické hodnoty chráněn jako nemovitá kulturní památka. Aby o své hodnoty nepřišel, tedy aby i po opravě byl zachován jeho genius loci, je nutné, aby obnova proběhla za pomoci materiálů a řemeslných postupů, jimiž kaple vznikla a byla v historické době obnovována. Jak málo stačí, aby historická stavba pozbyla svou malebnost a kouzlo. Aniž si to třeba uvědomujeme, tak na nás architektonické ustrojení kaple sugestivně působí - omítka mělce kopírující zdivo, nerovné rohy, vyžilé a sluncem opálené dřevo, nestejně široká prkna, ručně opracované trámy, tradiční okna v opravdu řemeslném provedení, drobné skleněné tabulky oken, mohutné svlakové dveře s klasovým kladením prkének coby obložením vnější strany, náročnější ztvárnění nadpraží západního vstupu, tradičně řešené detaily střechy jako například položení hřebenáčů do malty - a tak bychom mohli pokračovat dále. Říká se, že šaty dělají člověka. A my památkáři říkáme, že detaily dělají stavbu. Dnešní stavitelství má do řemesel minulosti daleko - vše se dělá úplně jinak, než se dělávalo. Jen si představte, kdyby předsíň před švařeckým kostelíkem zakončovaly strojně řezané trámy namísto ručně opracovaných, nebo kdybychom nahradili prkenné bednění s přelištovanými spoji na předsíni běžnými palubkami. Dopadlo by to špatně a z historické stavby by se stala pouhá karikatura.

Opravy švařeckého kostelíka ve 20. století zasáhly zejména krov nad hlavní částí stavby, který byl nově vyzdvižen roku 1946. Ve 40. či 50. letech došlo k odkopání svahu na severní straně a vzniku dnes oné charakteristické uličky. Ve druhé polovině 20. století docházelo jen k dílčím obnovám omítek a poslední větší akce z 90. let minulého století zavedla do kostelíka elektřinu (po jeho dvojnásobném vyloupení na přelomu let 1993/1994). Tím prakticky stavební opravy hornického kostelíka utichly.

Stavebně technický průzkum odhalil, že zásadním problémem stavby je její aktivní biotické napadení dřevokazným hmyzem (tesaříkem, červotočem). Jeho působením dochází k degradaci dřevěných součástí stavby. Další závadu představuje vysoká vlhkost zdiva a tedy i interiéru, čímž opět vznikají ideální podmínky pro rozvoj dřevokazného hmyzu. Celá západní předsíň bude snesena a vyhotovena v přesné kopii. Ve špatném stavu je střešní krytina kostelíka, skrz niž do objektu zatéká. Dojde k postupnému snesení krytiny, rozebrání krovu a stropu předsíně. Její řemeslná kopie bude zejména respektovat způsob opracování (sekerami, hoblíky) a zejména tradiční tesařské spoje. Pohledové stropní trámy nesoucí podlahu předsíně budou ručně tesané, opětovně budou doplněny o zdobné fazety včetně náběhů, povrch bude upraven lícovkou a dorovnán ručně hoblíkem mackem. Vnější dřevěné bednění patra předsíně zůstane zachováno, po demontáži se opětovně vrátí na své místo.

Omítky při spodních partiích stěn jsou silně zasolené. Vhodným řešením k jejich odsolení je technologie tzv. obětovaných omítek, tedy odstranění cementových omítek a aplikace čistě vápenné omítky, která do sebe vtáhne sůl ze zdiva a za několik měsíců se odstraní. Finální omítky už nesmějí obsahovat cement, ale budou doplněny hydraulickou složkou v podobě tufu nebo trassu.

Důraz bude kladen na to, aby se při obnově kaple zachovalo maximum jejích původních konstrukcí, které činí kostelík tak půvabnou stavbou. Pouze zcela dožilé konstrukce se nahradí kopiemi zpracovanými na vysoké řemeslné úrovni. Představa, že kulturní památka musí po obnově vypadat "jako nová", je zcela mylná a chybná. Právě ona zvláštní "patina stáří" činí z kulturních památek nenahraditelné objekty mimořádně vysokých hodnot a malebnosti. Samozřejmostí je, že do obnovy švařeckého kostelíka se nijak neupotřebí novodobé materiály bez nároku na vyšší architektonickou úroveň, jako jsou plasty, vnější kontaktní zateplení apod. Švařecký kostelík má hodnotu historického originálu, podobně jako středověké písemnosti nebo archeologické nálezy. Těžko si lze představit, že by muzeum nebo archiv nahradilo středověký rukopis úhlednou kopií - protože to už nikdy nebude originál. Znáte slavné dilema týkající se Théseovy lodě? Hrdina Théseus se na ní plavil uchránit Athény od kruté daně v podobě dívek a chlapců dodávaných na jídelní menu Mínótaurovi. Théseus uspěl a po jeho skonu loď Athéňané pietně uchovávali, dnes bychom řekli jako movitou kulturní památku. Plútarchos kolem roku 100 n. l. o tom pojednává takto: "Třicetiveslici, na které se Théseus s mladými lidmi plavil a na níž se i šťastně vrátil, uchovávali Athéňané až do doby Démétria Falérského. Prkna, která shnila, vyjímali a vkládali na jejich místo jiná, pevná a spojovali je tak, že loď slouží dokonce i filosofům jako důkaz pro i proti. Jedni totiž tvrdí, že je to stále táž loď, kdežto druzí, že to již není táž loď." Po mnoha a mnoha výměnách dožilých dřevěných prvků tak před Athéňany vznikla v podstatě nová loď, na níž už nebyl ani jeden kousek starého dřeva - otázka tedy zněla zcela logicky takto - je, anebo to už není, Théseova loď? Co myslíte? My, dnešní památkáři, pečující o architektonické dědictví našich předků, vidíme zejména hodnotu v autentickém (původním) materiálu. To však neznamená, že nahradí-li se dožilá část stavby řemeslně precizní kopií, tak hodnota stavby jako takové klesá. Nikoli. Jsou totiž části staveb, které se periodicky měnit musí. Ale určitě nechceme, aby před námi vyrostla nová kaple Nejsvětější Trojice á la Théseova loď. I proto tak lpíme na co možná největším objemu zachovaných původních konstrukcí. 

Celková rekonstrukce švařecké kaple

V roce 2022 byly realizovány hlavní práce na celkové obnově kaple. Došlo ke kompletní náhradě dřevěné předsíně za řemeslnou kopii (tesař Jaroslav Juda), k osekání vlhkých a zasolených omítek do výše cca 1,5-2 m a k jejich náhradě za vápenné omítky. Rovněž se rekonstruovala nárožní omítková bosáž (zednická firma Večeřa).