Záchrana kaple a naše činnost

Jako každá stavba i naše kaple stárne a čas způsobuje dožívání materiálů či konstrukcí. Naší snahou je zachránit tuto jedinečnou stavbu pro příští generace.

V průběhu 2. poloviny 20. století došlo k několika ne příliš šťastným opravám. Ty včetně dalších jevů zapříčinily několik základních stavebních defektů kaple:

1. vlhkost - vlhká exteriérová omítka byla do výše cca 1 - 2 m otlučena a nahrazena omítkou s příměsí cementu. Tím stavba "nedýchá" a vlhkost se nedostane ven. Nutná je komplexní sanace vlhkosti.

2. napadení dřevokazným hmyzem - kde je dřevo, je i dřevokazný hmyz a souboj s ním je téměř nekonečný. Dřevěné konstrukce naší kaple pojídá červotoč i tesařík.

3. střecha - dožívá taška bobrovka a je třeba ji nahradit.

Naší snahou je kapli celkově opravit, a to za použití tradičních materiálů a výrobních postupů našich předků. Jen tak lze docílit věrohodného vzhledu historické stavby, postavené pouze a jenom řemeslnou prací. Soudobé materiály (např. plastová okna, silikonové omítky apod.) by vzhled stavby výrazně poškodily. Naše kaple si zachovala vysokou míru autenticity a i díky tomu působí na návštěvníka těžko popsatelně malebným dojmem. Je potřeba dát švařeckému kostelíku to, co k dalšímu "životu" potřebuje - tedy to, z čeho byl vybudován a jakým způsobem. Jen namátkou - veškeré nové dřevěné prvky by měly být ručně tesařsky opracovány, nová omítka by se měla co nejvíce svým složením a charakterem přiblížit omítce historické apod. To vše klade vysoké nároky na řemeslníky, které není vždy jednoduché zajistit.


RESTAURÁTORSKÝ PRŮZKUM ČERVEN 2019

Během předprojektové přípravy jsme iniciovali průzkum omítkového souvrství v interiéru kaple. Cílem bylo pomocí drobných sond zjistit, zda se pod současným vápenným nátěrem nenachází např. malby a podobně. Průzkum provedl místní rodák pan Jiří Štourač. 

Výsledky průzkumu jsou poměrně zajímavé. Předně se zjistilo, že interiér pokrývá jednofázová omítka (hrubá vrstva a na ní poměrně kvalitní vápenný nátěr). Byla zjištěna v celém rozsahu interiéru vč. špalet barokních oken. Žádná rezidua staršího omítnutí nebyla nalezena. Toto zjištění je neobvyklé. Naši předkové totiž starší omítky zbytečně neotloukali, jen by tímto krokem zvyšovali náklady a pracnost svého díla. Většinou došlo k napekování starší omítky a její přetažení novou, odpovídající dobovému slohu a cítění. Proč se tak nestalo i ve švařecké kapličce, je její další záhadou.