Středověké dějiny Koroužného a Švařce

V hlubokém údolí řeky Svratky, v místě výskytu stříbronosných rud, vzniká neznámo kdy vesnička s obtížně vysvětlitelným názvem - Koroužné. Po celé 13. a téměř celou první polovinu 14. století o Koroužném a Švařci nic nevíme. Důvodem je absence soudobých psaných pramenů, které by nám osvětlily alespoň to, kdy a kdo založil mohutný hrad Zubštejn a pod ním ležící vesnice, které k hradu náležely. Bohužel, takto staré středověké písemnosti nám chybí. Prvé věrohodnější informace k nám přichází až ze 40. let 14. století. Archeologie podle dosud známých artefaktů stanovila vznik hradu Zubštejna do doby kolem přelomu 13. a 14. století. Není tedy oním nejstarším hradem v oblasti horní Svratky, ale dost možná jedním z nejmladších. Věda však konečné slovo dosud neřekla. Buď jak buď, v oněch 40. létech hrad ovládají páni, kteří v erbu nosí hlavu zubra a označují se predikátem "z Kamene". Tím Kamenem je Zubštejn. Proč se hrad nazýval tak prostým, všeobecně používaným slovem, které jinak tvoří koncovku velké části našich hradů v podobě -štejn? Odpověď neznáme. V latinských pramenech se hrad označuje také termínem Lapis (lat. kámen), půjde nejspíše o pouhý překlad českého slova. Nejstarší středověké písemnosti, které o pánech z Kamene máme, však tuto linii rodu erbu zubří hlavy zastihují v nelehké době, charakterizované enormním zadlužením. To také nakonec rodu "z Kamene" podlomilo nohy a rod mizí v propadlišti dějin. Ale nepředbíhejme.

Konkrétně asi v letech 1342-1343 si pan Atluš z Kamene půjčuje poměrně značný obnos peněz (84 hřiven) od jakéhosi mistra Jindřicha, přičemž mu coby splátky zapsal roční platy ze vsí, které pan Atluš vlastnil. Jejich výčet se dozvídáme v roce 1346, což je konečně opravdu první písemná zmínka o existenci Koroužného a Švařce (uvedeny jako Chorushe a Swartza). Jenže bratři z Kamene dluhy splácet nestačili, a tak před rokem 1348 prodávají své majetky dvěma pánům z Boskovic.

Zajímavá je otázka, nač si vlastně bratři "de Lapide" půjčili tolik peněz. Pravděpodobně, aby dolovali stříbro. Když se podíváme na jména osob, které si pohledávku pana Atluše a jeho bratrů postupně předávaly, zjistíme, že jsou příbuzné s patricijským rodem Goblinů z Brna, kteří prováděli důlní práce na nedaleké Havírně, případně jinde v okolí (u švařecké kaple?, u Dolního Čepí?). Pokus našeho panského rodu o důlní podnikání skončil fiaskem a ekonomickým krachem. Jejich příbuzní, páni z Pernštejna, byli v tomto směru prozíravější.

Vraťme se však k jedné události z doby okolo poloviny 13. století. Středověk byl dobou, kdy se daly ukrást nejen tradičně populární zboží jako koně, peníze, koření či sukno, nýbrž i stříbrné doly! A to se stalo i doubravnickému klášteru, rodové fundaci pánů z Medlova, pozdějších Pernštejnů. Proboštem tohoto ženského kláštera byl pan Vojtěch, syn Štěpána z Medlova, který území na horní Svratce získal a zahájil jeho kolonizaci. Nechal vysadit i zmíněný klášter. Vojtěchovi mladší bratři se jmenovali Štěpán a Jimram (pozorného čtenáře jejich jména zaujmou v souvislosti s existencí v okolí známých vsí Štěpánov, Vojtěchov a Jimramov!). Je možné, že starý pan Štěpán rozdělil svůj majetek mezi tři syny a bohužel asi ne stejným dílem. Nejmladší Jimram obdržel nejméně výnosné Jimramovsko. Byť se dopouštíme jisté fabulace, přesto se pokusíme rekonstruovat, jak k zcizení stříbrných dolů došlo. Jimram snad považoval dělení za nespravedlivé, a tak se svým tchánem Siegfridem násilím zabral doly na stříbro, které patřily klášteru pod správcovstvím staršího bratra Vojtěcha. A ten si nenechal újmu líbit, načež se obrátil k vyšší instanci. A tu představoval král Václav I. Ve svém blíže nedatovaném mandátu pověřil kastelána zeměpanského hradu Veveří, Ratibora z Deblína, aby celou situaci prověřil a Jimrama potrestal.

Text mandátu krále Václava je nejstarším známým dokladem o existenci dolů na území doubravnického kláštera. Nebude na škodu, když uvedeme jeho přesné znění:

"Montem argenti, qui in territorio prepositi et claustri iam prenominati inventus esse dicitur... duem Emerammus cum socero suo Sifrido contra iura regata violenter ocupantes quibusdam civibus de Brenna vendiderunt..."

V překladu: "...o horu stříbra, jež má být v území proboštově a již řečeného kláštera, které se Jimram se svým tchánem Sigfridem proti právu násilně zmocnili a zašantročili ji nějakým brněnským měšťanům..."

Ani náznak lokalizace oné Stříbrné hory, a tak se badatelé dodnes přou, o jakých dolech je vlastně řeč - u Dolního Čepí? Na Havírně u Švařce? U kapličky ve Švařci? Nebo jinde? Každopádně Vojtěch se práva asi nedočkal a král Václav II. veškeré doly kolem Štěpánova brněnským měšťanům potvrdil svým privilegiem. A tak se opět dostáváme k rodu Goblinů, kteří na Štěpánovsku skutečně stříbro těžili "od nepaměti". Tolik odbočka k jednomu svévolnému činu, díky němuž o důlních aktivitách někde na území doubravnického kláštera víme.

Majitelé zubštejnského panství se nadále měnili, až roku 1358 získává Zubštejn i s našimi vesnicemi moravský markrabí Jan Jindřich, mladší bratr krále Karla IV. Někteří badatelé vidí ve snahách Janových snahu o revindikaci původně zeměpanského majetku. Aby ne. Je možné, že by stříbrné doly vyrazili až páni z Medlova, kteří do oblasti horní Svratky přicházejí po roce 1208? Není pravděpodobnější teorie, že horničení původně provozoval sám zeměpán? Nevíme. Opět.

Na každý pád přestává být dolování kolem poloviny 14. věku výnosné a doly jsou postupovány jiným těžařům. V roce 1350 a 1352 se uvádí doly u Švařce. Těžba postupně utichá a rozezní se opět až na konci středověku, od 80. let 15. století. Tehdy už Pernštejnové vytvořili souvislou majetkovou doménu na horní Svratce a hofmistr Království českého, Vilém II. z Pernštejna, získává od krále Vladislava Jagelonského povolení k obnově starých důlních děl a k založení dolů nových. V této době se bezpochyby těží i u Koroužného a Švařce. A zhruba v polovině 16. století je u Záskalí objeveno bohaté ložisko mědi. Tím ukončíme povídání o středověké epoše Koroužného a okolí. V této době (cca od přelomu 15. a 16. století) rovněž začíná pustnout i neobývaný hrad Zubštejn, jelikož zájem Pernštejnů se přesunul do východních Čech a starý hrad v hlubokých hvozdech Vysočiny nikdo neudržoval. Začíná se tak zvolna měnit na jednu z nejromantičtějších zřícenin u nás.

Použitá literatura:

Doležel, J. 1998: K počátkům hradu Kamene (Zubštejna) na horní Svratce. In: Castellologica bohemica. Praha, Archeologický ústav AV ČR 6/2, s. 307-324.

Sadílek, J. 2016: Koroužné. Švařec. Kobylnice. Historie a vývoj osídlení obce (nepubl. rukopis).

Teplý, J. 2016: Rod Pernštejnů za přemyslovských a lucemburských králů. Univerzita Pardubice. ISBN:978-80-7395-949-4.

Vorel, P. 2012: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu erbu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Nakl. Rybka, Praha. ISBN:978-80-87067-21-5.